Medvídek - Žárlím a pochybuju

Dracovi se podlomila kolena, zatočil se s ním svět, v břiše mu létaly tisíce motýlků. Cítil se tak zato, že se jeho Hermiona probudila, a že ho miluje.

Devátý den se Hermiona probudila ještě dřív než Draco a dokonce dříve než Poppy. Tiše vyšla z ošetřovny a mířila do koupelny, vykoupat se. Mezitím se Draco probudil, pohlédl na Hermioninu postel, byla prázdná.

„Poppy, no tak, Poppy, probuďte se,“ vběhl k Pomfreyové do ložnice a surově s ní zatřásl. Zdálo se, jako by se nechtěla probudit. Jako by si chtěla uchovat sen, který ji ale nadobro opustil, když uslyšela Malfoye, jak jí řve do ucha: „Poppy! Madame Pomfreyová! Hermiona zmizela.“

„Cože?“ zeptala se a vcukuletu byla na nohou a oblékala si modrý flanelový župan.

„Když jsem se před chvíli vzbudil, chtěl jsem jít Hermioně namíchat lektvar, ale byla pryč. Postel byla pečlivě ustlaná, jako by na ní nikdo už dlouho ani neseděl.“ V tu chvíli se otevřely dveře a dovnitř vešla Hermiona.

„Slečno Grangerová. Kde jste byla? Měli jsme o vás strach,“ zeptala se Poppy.

„Já... byla jsem se vykoupat, potřebovala jsem trochu soukromí,“ odpověděla Hermiona.

„Dobře, ale teď si lehněte. Vypadáte slabě,“ mínila Pomfreyová a už ji doprovázela do postele. Hermiona neprotestovala, všimla si Malfoye, který stál za plentou. Zřejmě proto, aby ho nezahlédla.

„Draco! Takže to nebyl sen? Ty jsi tu celou dobu byl a vyprávěl mi příběhy z tvého dětství?“ vychrlila ze sebe šťastně. Draco vystoupil a přešel k ní.

„Mi... Grangerová? Co všechno si pamatuješ?“ zeptal se a nervozně čekal na odpověď.

„Pamatuju si všechno. Bylo to jako kdybych měla jen zavřené oči. Vnímala jsem tvůj hlas, tvou příjemně hřející ruku. Všechno jsem cítila a slyšela, ale nemohla jsem se probudit. Slyšela jsem, že mi vyznáváš lásku. To mě probralo. Já na to nezapomenu, ale jestli chceš, ty to klidně s ledovou tváří popři, třeba se mi to jenom zdálo!“ Hermiona mluvila tiše se slzami v očích.

„Mio, já nic popírat nebudu,“ na chvíli se odmlčel, aby jí vtiskl motýlí polibek. Hermioniny slzy byly pryč. „Už dlouho miluju, skákal bych radostí, kdybys mi řekla to samé,“ podíval se na Hermionu. Šťastně se usmála.

„Platí to, co jsem ti řekla včera, i když jsem si myslela, že jsi jen sen. Platí to, taky tě miluju, Draco Malfoyi,“ teď se pro změnu zubil od ucha k uchu on.

„Teď mi řekni, Draco, jak dlouho jsem byla v bezvědomí, a jak se to vůbec stalo.“

„Dobře, Mio. Pamatuješ na ten den, co jsme měli schůzku?“ počkal, jestli kývne a pokračoval, „moc se omluvám, že jsem tě nazval mudlovskou šmejdkou, promiň, “ znovu se odmlčel a kajícně se na ni podíval. Znovu téměř neznatelně kývla, „ten den jsem se hodně připravoval. Mělo to přece být naše první ´rande´, proto jsem přišel pozdě. Na schodech jsme se srazili. Já to ustál, ale ty jsi se skutálela o několik schodů dolů. Když jsem se vzpamatoval, doběhl jsem k tobě, všude bylo plno krve. Bál jsem se, že mi umřeš. Vzal jsem tě do náručí a donesl sem. Jsi tu devět dní. Potter s Wízlánkem sem za tebou chodili ty čtyři dny do konce školního roku, ale pak odjeli. Já jsem napsal otci, že tu chci ještě zůstat, a on mi to, sice po dlouhých průtazích, dovolil. A tak jsem tady.“

„Dobře, jsem tu tedy devět dní. To bylo čtyři dny do konce roku, plus pět o prázdninách. Znamená to, že je dnes pátého?“ bylo to spíš konstatování, než otázka, ale Draco i tak odpověděl.

„Přesně tak, dnes je pátého. Brumbál napsal tvým rodičům a spravil je s tvým stavem. Teď už jim určitě posílá sovu, že jsi se probudila. Musíš tu zůstat ještě do sedmého, mně otec povolil týden, to znamená, že máme ještě dva dny a pak se jede domů,“ řekl jí Draco plány do blízké budoucnosti.

„Takže si užijeme tyhle dva dny spolu. Potom tedy pojedeme domů a já 1. srpna jedu na měsíc do Bulharska za Viktorem.“

„Co-cože?“ vybuchl Draco, „ty jedeš za Krumem?
Po tom, co jsme si řekli, že se máme rádi? Jedeš za ním, abys mu dělala kurvu? Že se nestydíš?! A já ti věřil!“